Je mým dobrým zvykem psát si záznamy z cest po cizích zemích a v poslední době je uveřejňovat na mojí WWW stránce. A letošní návštěva Slovinska nebude vyjímkou. Tentokrát se nebudu zmiňovat o via ferratách, jelikož povídání o nich se nachází v zápisu z Dolomit. Také pominu delší povídání o 1.světové válce, která se Julských Alp také týkala, zmíním se jenom krátce. Nejhorší boje byly v údolí řeky Soči a bylo tu také nejvíce mrtvých.
Před popisem jednotlivých dnů se pokusím shrnout obecné informace o Julkách.
Obecné info: Julské Alpy se rozkládají z části ve Slovinsku a z části v Itálii na severu obou zemí. Většinu slovinské části tvoří Triglavský národní park a z toho výplývají omezení pro návštěvníky. Ne všichni si je sice berou k srdci (podle množství odpadků), ale proč se tak prezentovat. Například chcete-li spát venku, je dobré být dále od nějaké chaty a stan stavět až po setmění a bourat před svítáním. Jinak si koledujete o průšvih. No prostě a jednoduše ochranáři a chataři to nemají rádi. Dlužno dodat, že nahoře těch míst pro stanování stejně tolik není. Chcete-li ale podrobné informace, můžete se informovat na www stránce parku . Jinak se Julky svou výškou dají srovnat s Vyskokými Tatrami a charakterem se podobají Dolomitům. Jsou ale trošku odlišné (například materiálem). Podmínky: Můžete si tu být téměř jisti, že voda na kterou narazíte, je pitná. Nebojte se využít i vodu z potoků, vodopádů a vodu tekoucí ze skal. Nepatrné střevní obtíže vám může způsobit, ale jinak je to v pohodě. Voda u chat se dá pít vždy. Sice mají většinou ceduli, že není pitná či pijte na vlastní nebezpečí, ale tato informace pouze znamená, že voda nebyla oficiálně schválena, ale dá se pít. Jídlo se v omezené míře dá koupit na chatách, ale za draho. Stojí za zmínku, že Slovinsko je poměrně drahé a cenami se blíží sousednímu Rakousku. Ale místním to nevadí, jsou na tom lépe než my. Dá se platit německými markami nebo slovinskými tolary. Kurs v létě byl 1 DM=100 SIT. Tím se nenechte zmást. Pohledy stojí například od 50 do 100 SIT. Pivo se na chatách dá pořídit za 550 SIT, balená voda 1,5 litru od 100 SIT dráže, čaj a káva kolem 150 až 200 SIT. Jo a ještě bych zapomněl na známku na pohled, která stojí 90 SIT.
Chaty jsem zvolil jako samostatnou kapitolu. Dá se na nich
kdykoliv přespat, pokud je vás málo. Pokud jste větší skupina, je lepší
telefonická rezervace (čísla doufám jsou přístupná na www stránce parku).
Vyspíte se za ceny od 5 DM do 25 DM. Závisí na konkrétní chatě, na požadovaném
komfortu, na dohodě s chatařem (ne se všemi se dá rozumě dohodnout). Slevy jsou
možné. Rozhodně neužijete ISIC kartu, ale hodit by se vám mohl AlpenVerein či
průkazka člena nějakého horského nebo turistického spolku (nejlépe slovinského,
neboť všeslovanský duch už se jaksi vytratil). A teď se zmíním podrobně o
jednotlivých chatách, které jsem měl možnost navštívit. A ještě nakonec, když
jsem si na to vzpomněl. Chataři si půjčují pasy (někdy až do rána).
Tičarjev dom stojí v sedle Vršič (1611 m) a je poměrně velká. Je dobrým
výchozím místem pro přechod hřebene. Zásobená je díky silnici velmi dobře.
Nocleh nás stál 15 německých marek.
Pogačnikov dom stojí mezi horami ve výšce 2050 m a vede k ní lanovka
(nákladní). Je v krásném prostředí mezi horami. Dá se odtud podniknout několik
hvězdicových túr a proto je dobré tu zůstat více dní. Je tu chatař se kterým se
dá docela dobře domluvit. A chata má "zimní přístřešek" (stanice lanovky).
Ostatně má je většina chat. Nocleh 10 marek.
Tržaška koča. I ve výšce 2151 m se dá pohodlně narazit na zlou babu.
Chatařka z této chaty ani jako příjemná pohádková babička nevypadá. Přineste si
sem velkou zásobu vody (pokud nechcete kupovat balenou vodu). Kohoutek venku
není a v chatě "normální" vodu nedostanete. Ne že by tu voda nebyla, ale baba
vodu nedává ((a.) má sama z pramene málo, (b.) nechce ohrozit zdraví turistů
neprověřenou vodou, (c.) chce vydělat. Ano, (c.) je správně). No není to sv*e?
Jsou tu tím pádem suché záchody šířící po okolí značný zápach. Ani na ubytování
se s ní moc domluvit nedá, jak se zmíním až budu psát o jednolivých dnech.
Jediné, co jedubábě mohu dát do položky plus je, že se nám nic neztratilo z
velkých batohů uložených v chatě, když jsme byli na Triglavu. Batohy se obvykle
dají uložit na všech chatách. Buď se podívejte, kam si je dávají jiní nebo se
dohodněte s chatařem. Jo a lepší výchozí místo na Triglav z této strany se
těžko hledá ... už jiné totiž není ... Nocleh 15 marek.
Triglavski dom je na druhé straně Triglavu ve výšce 2515 m. Je to velká
chata s celoročním provozem neboť je tu meteorologická stanice. Taky tu mají
pěknou kapličku. Překvapivě je to také dobré výchozí místo na Triglav.
Dom Planika je další chata pod Triglavem. Stojí ve výšce 2401 m a je
poměrně malá.
Poslední chata o které se zmíním je Zasavska koča ve výšce 2071 m. Je
poměrně vystrčená a moc dobrým výchozím místem na nějakou konkrétní túru není.
Asi tak 10 minut od ní je pitná pramenitá voda. Nenechte se zmást nádrží a
pátrejte po kohoutku mezi kamením nebo přímo po studánce. Nocleh 20 marek.
Takže abych to shrnul. Nejlepší z chat je asi Pogačnikov dom. Je to výborné
výchozí místo na několik pěkných túr, je tu dobrá pitná voda (z plesa pod
chatou, ale ne ze všech ples se dá voda pít, raději se podívejte, co nabíráte,
ikdyž i nějaké ty breberky se dají převařením vody zničit) a krásné
rozhledy.
A teď už k jednotlivým dnům zájezdu slovinské části.
Odjížděli jsme 19.8. ve 21:00 z Prahy. Cesta proběhla dobře včetně přejezdů
hranic až na to, že jsem se, jako obvykle při podobných cestách, moc nevyspal.
Na místo určení jsme přijeli druhý den ráno kolem 8:00. Cesta z Krajnske Gory
do sedla Vršič byla dosti krkolomná. Ale jízdu po úzké silnici s hodně ostrými
zatáčkami zvládl náš řidič na výbornou. Ostatně alespoň kousek silnice je vidět
na fotce
z Okna Prisojniku.
Po příjezdu do sedla se už zájezd rozdělil na 2 skupiny, na slovinskou (ve
které jsem byl já) a na italskou. Rozpis zájezdu mluvil o nutnosti stanu a
teplého spacáku. Ani jedno nebylo zapotřebí, protože jsem všechny noclehy
absolvovali v chatách nebo v zimních přístřešcích u chat. Takže stany jsme
nechávali (pouze my ze slovinské trasy) v autobuse. A nemusel jsem mít péřák,
stačil by slabší a měně objemný spacák ...
Jako první věc jsme se naučili (někteří si pouze osvěžili) práci s vybavením
na ferraty. Rezervovali jsme si nocleh na chatě a také tam nechali batohy s
věcmi. Bylo velmi příjemné jít "nalehko". A ještě bych zapomněl, že jsme se
seznámili s našimi průvodci Jirkou a Tomášem.
První den sliboval pěkný program. Byla na něm ferrata Predným Oknem Prisojniku.
Od chaty se stoupalo po kamenité cestě, pak dolů a nahoru klečí směrem k
začátku ferraty. Cestou poměrně pěkné výhledy na Mojstrovku, potkali jsme
kamzíka a viděli
tvář ve skále. No to bylo
ještě poměrně slušné počasí. Dost nepříjemně začalo být v okamžiku, kdy
začal foukat vítr a pršet. A bylo to v době, kdy už bylo spíše težší se vracet,
než pokračovat výše a výše. Po skále místy tekly proudy vody, klouzalo to a
mrzly ruce. I přes oblečení a pláštěnky či ponča vůbec nic příjemného. Nehledě
na to, že začal foukat takový vítr, že pončo bylo skoro k ničemu. Nakonec jsme
vymrzlí dorazili postupně do Okna Prisojniku. Byl tam slušný průvan ...
Nahoru na vrchol už jsme nešli. Byl by to dosti šílený nápad. Sestoupili jsme
tedy na vrstevnicovou cestu a vrátili se po ní k chatě. To už pršelo poměrně
hodně. Celé to počasí by se dalo popsat asi takhle: "Ani zlou tchýni by člověk
ven nevyhnal ...". Ještě, že jsme byli ubytovaní v chatě. Ve stanu by to bylo o
zdraví, jelikož celou noc pršelo. Ještě jedna zmíněníhodná událost. Tomáš s
jednou dívčinou se museli vracet, jelikož ona na ferratu fakt neměla odvahu.
Vrátili se hodně pozdě a už to vypadalo, že je budeme muset jít hledat ...
Další den (tj. 21.8.) už naštěstí nepršelo. Ale údolí i okolní kopce ležely
v husté mlze. Tentokrát jsme si museli sbalit všechny věci do batohů a
vyrazit s "plnou polní". Alespoň nepršelo ...
Vyrazili jsme (alespoň zpočátku) po cestě, kterou jsme se včera vraceli.
Pod Sovnou Glavou jsme ale uhnuli po jiné cestě a to do doliny Mlynarica.
Velmi jsem využil svoje skládací hůlky. Ta klesání jsou někdy ošklivá.
Tento pohled se nám
naskytl z pod Sovne Glavy. Počasí se prakticky nezměnilo při cestě dolinou
nahoru k ferratě. Ale po úzké lesní cestičce se šlo docela dobře.
A takto vypadal začátek ferraty.
No ferraty, občas nějaké lano a tam, kde bych je očekával, stejně nebyla. Měli
jsme sice jištění, ale skoro zbytečně. Cestou nás zdržovala skupina Slovinců
před námi, ale ještě před sedlem Planja (2349 m) jsme je předběhli. V sedle
nás přivítal pěkný pohled na Razor.
Nechali jsme tam batohy (jeden člověk u nich čekal) a nalehko vyrazili dobýt
Razor (2601 m). To už konečně svítilo sluníčko.
A tohle bylo vidět cestou na
Razor. Výhled už nebyl tak pěkný, kolem hory se potulovaly mraky. Vzhledem k
tomu, že jiná cesta na Razor není, vrátili jsme se výstupovou cestou zpátky do
sedla.
Odtud následoval sestup sutí k chatě
Pogačnikov dom. Chata je
opravdu krásně položená, je tam dobrá pitná voda a kolem se pasou ovce :-)
S chatařem se celkem dá domluvit. Večer a pak ráno jsem pilně fotil. Fotky jsou
v samostatné části. Bylo tam opravdu
krásně ...
Pokračování časem ... bohužel nemůžu najít podrobné poznámky, takže tímto povídání asi končí :(
Poslední změna byla provedena 14.07.2001 19:57 Michalem Bejčkem
