Ignác Schächtl
(1840 - 1911)
Ignác Schächtl (alias Hynek Šechtl od roku 1900) se
narodil rok po vynálezu fotografie, 1839. Jeho otec byl mlynářský
mistr z Prahy. Chtěl mít ze syna obchodníka. On však nedbal
přání svého otce a už v mládí propadl kouzlu fotografie.
V 26 letech mu byla ,,opovězena" živnost na Kladně.
Neměl to v té době jednoduché. Fotografie začínala. Před snímkem se
musela celá deska velikosti až 24x30cm za tmy (ve stanu)
polít kolodiovým roztokem, za vlhka exponovat a hned
vyvolat. Citlivost byla tak malá, že expozice tvrala i několik
minut. Musel si tedy celé náměstí zastavit. Výhodu měl
v tom, že se svým obrovským aparátem vypadal tak nezvykle,
ze všichni strnuli.
Vždycky se pídil po všech novinkách a neváhal je zkoušet.
Když se dočetl o novém Dallmayerovu objektivu, vypravil se
pro něj do Londýna. Pouštěl se i do vlastních experimentů.
Montáž kde je současně jako laborant i retušér z roku 1870 (nalevo)
je pravděpodobně první na světě. Stal se také průkopníkem
fotoreportáže.
Za prací se musel často stěhovat. Přes Plzeň, Prachatice,
Nepomuk až to Tábora. Tam našel dobrou ženu Kateřinu, která
ho držela tak zkrátka, že se už dál stěhovat nemusel. Přes
tuto ženu byl spřízněn i s rodinou Boženy Němcové. Stal se
také divadelním ochotníkem, založil rybářský spolek a
nechyběl se svým aparátem při žádné atrakci. Díky tomu máme
tisíce zajímavých fotografií. Budovy před zbouráním, nové
budovy ale hlavně neuvěřitelné skupinky různých spolků.
Konec 70. let byl v rodině Šechtlů plný důležitých událostí. Přibližně
v té době zemřela Ignácovi matka a jeho 60ti letý otec neváhal a vzal
si 17ti letou dívku, se kterou měl do roka a do dne dítě. V roce 1977 se
narodil Ignácovi syn a další pokračovatel fotografické dynastie. Právě
ten den seděl v hotelu Jelen a pojídal držkovou polévku. Seznámil se tam
s Janem Vosečkem, který přijel do Tábora s koníkem a kočárem sjednávat
obchody. Ignác ho chvíli oťukával a pak mu navrhl:,, Nechaj to, já
z nich udělám fotografa!" a Voseček prodal koníka a kočár a šel do
fotoatelieru. V roce 1895 se firma přejmenovala na Šechtl a Voseček.
Ignác byl opravdu velmi zvídavý a už několik měsíců po vynalezení
kinematografie si obstaral promítačku (napravo) a zažádal jako první v Čechách o
koncesi. Přístroj ale nefungoval podle jeho představ a proto odjel pro
radu do Vídně. Oprava se ale protáhla na několik měsíců a tak posílal
domů špinavé prádlo a prošoupané boty. Při kočovném předvádění
,,oživlých obrazů" vylepšoval produkce rengenovými fotografiemi.
Prodělal tím asi hodně peněz, protože se pokoušel
vylepšit své finanční možnosti otevřením kamenolomu. Ale ani
tady mu štěstí nekvetlo a tak se zase vrátil k fotografii,
které přece jenom nejlépe rozuměl.
V roce 1908 staví se svým synem fotografický atelier jeden z největších na českém jihu.
Škoda jen, že za komunistické éry nevzali na tuto vzácnou
památku ohled a zbourali jí a postavili tam hotel Palcát.
Přesto, že komunisté měli strach, že v archívu jsou pro
ně kompromitující snímky a dali vyvézt část archívu do
skláren na zrcátka, tisíce desek s jeho snímky se zachovalo
a svědčí o jeho posedlosti fotografií, o jeho postřehu
i humoru.
Domácí stránka Ignáce Schächtla
Galerie
Copyright(C) 1996-1999 Jan Hubička
Dotazy a připomínky posílejte na
hubicka@ucw.cz