30.7.1902

rdi a radostí rozrušeni pozíráme ku dni, v místní historii věru památnému, kdy tam za bechyňskou branou, ve přírodní scenerii imposantně půvabné zazní významný povel z úst povolaných: ,,Prohlašuji, že výstava je zahájena!"

Dni tomu blížíme se úprkem. Nedivno, že nervy se chvějí a v očích se jiskří. Náš podnik výstavní jest na letošním programu všeho národa českého. Po mnoha létech jižní kraje české s monumentálním Táborem v čele předstupují zase před širokou veřejnost, předstupují před všecek národ, aby vykonaly zkoušku vyspělosti, aby dokázaly, že v pokroku, jenž kolkol řítí se hlučně vpřed, ani v nejmenším se nezpozdily. Leč i jiný úkol výstavou svojí si vytkly: Aby dókumentovaly, že zůstávají napořád tím ryzím českým lánem, daleko ukrytým od spárů lačného kořistníka, že české ryzosti si váží, že na jejím základě budují veškeren svůj život národní i hospodářský.

Kterak zkouška se vydaří? Jaký bude soud kritiků přísných?

Praví se, že výstavy se přežily, že znudily už kde koho, a proto že na každý nový výstavní podnik přichází se s kritickým měřítkem velmi přísným. Je nám povědom tento detail veřejného mínění. A byl nám povědom už dříve, než-li se vážně začalo o výstavě táborské mluvit. Ale nedbali jsme ho! Náhled ten má zajisté platnost, avšak jen podmíněnou. Na naše kraje jihočeské naprosto se nehodí. Lid končin našich nemá ani zdání, ani potuchy o jakémsi znudění kulturními požitky. Třeba že osvěta u něho stejnoměrně se rozvíjí jako ve krajích přírodně bohatých, červ duševní únavy jest u lidu našeho pojmem neznámým. My pevně jsme přesvědčeni, že teprve začneme žíti, a v útěše té je tolik žulového zdraví, tolik svěžesti a pružnosti duševní, že veškera nálada naše je šmahem kladného rázu, že stále jen rozmýšlíme, co bychom mohli chtít, a nikoliv, čeho bychom se mohli zbavit.

Zkrátka, naše výstava je podnikem, na němž si mnoho zakládáme a od něhož si leccos i slibujeme.

Snesli jsme do ní vše, co uznávali jsme hodným pohledu a prozpytování. Snesli jsme doklady práce průmyslové, zemědělské, řemeslné, doklady práce, nesoucí pečeť rázovité individuality našich krajů; snesli jsme doklady kulturní své výše, rovněž jako doklady kulturních poměrů v minulosti; přičinili jsme se představiti domov svůj, ten zadumaný, tesklivý kraj jihočeský v pravé a osobité jeho podobě, pokud osobitost tu vlny internacionalismu, zaplavujícího všecek svět, neomlely a neodplavily. Všechny myšlénky, jež vznikly v hlavách mužův a žen zkušených a pro výstavu roznícených, svědomitě jsme zkoumali, oceňovali, ba takořka pytvali. A která z nich zdála se prospěšnou a platnou zrealisovali jsme ji, skutkem jsme ji učinili. Pokud ovšem, pokud zlověstné úzké poměry dovolovaly.

Teď, ve chvílích posledních, takořka před vyzvednutím opony, rozčileni a znepokojeni, v mysli zalétáme v tu změť nesčíslných porad, na kterých se výstava chystala a pořádala. Byli jsme plni dobré, ba nejlepší vůle bez odporu. Ale přec - neopomněli-li jsme něčeho závažného? Něčeho, co v rozhodný okamžik zaburácí žalobou na naši zapomětlivost?.... Ano, těžké rozpory v duších, těžký nepokoj, z něhož nebude uniknutí až teprve ve středu a proudu výstavy samé.

Tolik však věru můžeme o sobě říci: že jsme byli - jak již praveno, dobré, ba nejlepší vůle. Výsledky té nejlepší vůle bude viděti v nejbližších dnech.

Spějeme v ústery památným svátkům, jejichž jádrem bude výstava a rámcem, místním společenským, náš Tábor. Nastává vám doba slastného vzruchu, ale také doba zvýšených, mimořádných povinností.

Se zřetele společenského neobáváme se, že by náš Tábor neobstál skvěle. Všecky vrstvy našeho obyvatelstva jsou probudilé dosti, aby pochopily, kterak se zachovati ve dnech, jež značiti budou nekonečné putování cizinců do našeho města.

A elita společnosti táborské? Ta je mistryní v representaci. Representace budeme potřebovat. Naše dámy se o ni postarají jistě skvěle.

A tak s hlavou přímou, s duší vřelou, statně a hrdě vstupujeme do období výstavního. Všecek nepokoj, jejž pociťujeme, snadno lze si vysvětliti. Ale uváží-li se poctivá práce a svědomitá přičinlivost, se kterými se výstava chystala, všecka bázeň je zbytečná! Budoucnost blízka ukáže, že vstupujíce do výstavy, budeme do ní vstupovati

`brannou vítěznou!`

Domácí stránka Ignáce Šechtla
Galerie

Dotazy a připomínky posílejte na hubicka@ucw.cz